Ahoj všichni!!!

Tak jsem tu zase po dlouhé době. Měla jsem nějak práce nad hlavu. Motala jsem spousty stromečků a dárečků a také jsme se dostali s dětičkama na deset dní mimo stěny našeho pronajatého bytečku.

Takže jsme tedy vyrazili na jih ke Kovbojům. Pozvali nás na Čarodějnice, tak jsme nemohli nepřijet, že? Přijeli jsme již v pátek, abychom si jich hodně užili a hlavně manžela už nějaký ten pátek tahám za kulturou a tam je jí spousta.

Víkend byl bezva, byla legrace, spousta vyprávění, poklízení, blbnutí a tak. V pondělí ráno jsem se probrala s bolestí jako blázen. Nějak mi povylézá kyčel z kloubu a ta chvíle opět náhle nastala. Ovšem měla jsem naplánovaný kulturní den a tak jsem dělala, že je vše v poho a vyrazili jsme na Hlubokou. Cestou k zámku už jsem chodila, jak nahnutá vývrtka a já "nepráškovec" jsem si dokonce koupila a hned zapila prášky na bolesti. Ovšem reakce žádná.

No ale musím uznat, že pohled na zámek s přeplácaným zevnějškem a žaluziemi jsem si fakt nemohla přeci nechat ujít.

Zámek je ohromný a v areálu je k vidění spousta věcí. Určitě super výlet na celé odpoledne.

Ovšem my jsme za chvíli zmizeli o kus dál. Měla jsem slíbená zvířátka.

Zoo v Hluboké nad Vltavou je pěkná, ale jsou tam spíše obyčejná zvířátka. Kohout, veverka, srnka, kočka, vlci apod, takže z mého pohledu žádný velezázrak.

Na zpáteční cestě do chalupy našich Kovbojů jsme navštívili tamní známé a Míša rád po dlouhé době objal svého kamaráda. Tady, kde bydlíme si děti neumí hrát a ani neznají lásku a tak si pro ni musíme jezdit :-(ˇ

Ovšem večer už jsem se nemohla ani postavit a tak jsme tedy konečně navštívili také Budějickou nemocnici, kde mě opíchali a dali prášky na bolesti.

Bohužel též bez úspěchu. Až ve středu jsem se mohla trošinku hýbat a tak jsem si kyčel hodila zpátky. No ale sedínka mě bolí ještě dneska a pěkně!

Čarodějnice se oslavili skoro klasikou. Jen ohýnek byl v zahradním grilu a flaška vynikajícího Ouza v nás zasyčela nějak moc rychle.

"Strejda Kamboj" hrál a zpíval a my jsme do toho chrastili a tak jsme se vůbec nenudili.

V pátek jsme vyrazili zase o kus dál, tentokráte do západních Čech. Tam totiž sídlí naši milí Indiání. Jsou to vlastně adoptivní rodiče mého manžela (tedy samozřejmě jen naoko). Děda Indián si postavil náááádhernou hospůdku. Kovbojům se po nás nějak začalo stýskat a tak hned v sobotu ráno přijuchali za náma.

Ty parohy nepatří Kovbojce, ale je to na té maličké hospůdce pro 25 lidí to, co mě nejvíce uchvátilo.

Jo a pak také šipky. Myslím, že jsme je mastili tak do tří do rána a k tomu jsme vypili zhruba další jednu a půl lahve Ouza. No a to píííííííívo!!! Dlouho jsem nepila pivečko a myslím, že nikdy jsem nepila takovou dobrotu.

Všem doporučujeme Svijanské. Já ho pila říznuté a tak mi zachutnalo, že jsem se od něj nemohla odtrhnout :o) Spala jsem tři hoďky, mezitím mě probrala Eliška a tak jsem byla celou sobotu jak blbá. Michal fungoval. Hned ráno šel uklízet hospůdku a točit pivísko. Domů jsme přijeli celí začouzení a unavení a s klidem a mírem v srdci a na duších.

Bylo krásně a snad ještě bude!!!!

Takovou dovču bych brala tak jednou měsíčně!!!